PTÁCI RÁJE – BIRDS OF PARADISE

BARBORA ŠLAPETOVÁ a LUKÁŠ RITTSTEIN

Architektura je modulární, mobilní a cestovní. Auta jsou o transportu nejen hmoty, ale i o transportu idejí. Země, stromy… a ptáci tu byli. A příběhy jsou to nejcennější, co bytosti na Zemi mají.

Pták ráje je symbolem čistoty a nejryzejšího co na planetě je.  Je vzácné ho i jenom vidět. Výjimečné barevnosti ptáků ráje fungují jako příčina tance lásky, jehož následkem jsou potomci. A děti jsou začátkem každého života, každého příběhu, tedy i obrazu. Ptáci ráje mají velké a dlouhé ocasy, a když lákají samičku, tak tancem, proto dole před domem je socha jako sameček, jehož ocas se rozvine do obrazu, který jako vítr či voda prolétne domem až ke stropu. Prožene se modulární architekturou od Země po Nebe. Oboustranná barevná vlna či tornádo lásky v podobě obrazu, chvílemi asociující pocit bytosti, velryby či vzducholodě, nesoucí příběhy, se zastaví nahoře pod stropem u samičky, sledující vše z terasy. Proud tvarovaného obrazu jako tryskající energie diváka napřed zabaluje, pak se otočí směrem vzhůru, aby se předváděl jako ocas samce rajky či krk vztyčené kobry. A nakonec pozorovatele obkrouží nebeskou klenbou, aby ho vyprovodil na terasu k samičce.

Dílo je o propojení mužského a ženského světa jako socha s obrazem, ale i o propojení technického s přírodním.  Popírá tradiční tvar katedrály tím, že stěny létají a jsou oboustranné, ačkoliv z renesančních katedrál přirozeně vychází. Inspiruje se katedrálou lesa či světel měst a vůní barev.

Instalace pro KOMU je katedrála v pohybu, kde se propojují média. Je o příběhu světa, o víře, o hledání nových cest, vycházející z příběhů nám zatím známých. A míří ke hvězdám. Inspirace je i v mýtech světa domova ptáků ráje – tedy Papuánských.

Katedrála KOMY je o tokání. Pozice dvou něžných strážců modulární katedrály připomíná ptačí námluvy, protože každý den se tu chystá zrod něčeho nového, užitečného. Začíná dole u sochy obří ptačí hlavy propojené s automobilem Cadilac, levitující nad vodní hladinou, která symbolizuje optimistickou vizi budoucnosti lidstva, spočívající ve vybalancování živého a neživého světa.

Ocas ptáka proniká do domu a vytryskne či rozvine se jako křídla do obrazu mláďat - mimin. Ty symbolizují začátek všeho – života, času a příběhů. Následuje symbol Matky krajiny v podobě velkých třech grácií, ze kterých vše vzešlo a které jsou jistota každého na svět přicházejícího tvora. Přes porod a ikony krajin, kopců a hor v ženských podobách s motivy Moravských krojů, symbolizujících sílu lokálních kultur, z jejichž mozaiky je poskládáno lidstvo; se dostaneme k velkému oku. Oko s odrazem tance v zornici sleduje pohyb v celém domě a je zároveň o tom, že vše co vidíme, si následně nosíme celý život s sebou. Lovci, Bojovníci, Vojáci, kteří jsou nástrojem změn a pohybu světa přecházejí ve dvě polohy oboustranného obrazu, který z nich vykvetl a teče jako vodopád z nejvyšších pater modulárního domu KOMY. Odvážní nosiči očí čili svých zážitků, tuh a zodpovědností jsou na jednu stranu ve snivé poloze, když touží a sní. Tam se dostávají až do vesmírných konstrukcí hadích žen kombinovaných se samičkami ptáků ráje, kvůli kterým se se svou tíhou tahají a před kterými se věky předvádějí. Konvalinkový jezdec osudu, jemuž vlají vlasy i vousy v rychlém pohybu se snaží ujet do snu, který se mu stává opravdovým. Na druhé – hlavní části vodopádu obrazu se oko na zádech velkého muže mění v moduly, symbolizující nové tvary, nové ideje a nové myšlení. Tudíž je třeba si při nových začátcích připomenout ten první - Velký, kdy byl vesmír malý a hustý. S Velkým třeskem začal čas, jak ho známe, a začal příběh našeho světa. Uprostřed Velkého třesku se vznáší astronaut jako naděje nových cest a nových poznávání, která už nejsou ohraničená naší planetou Zemí, ale míří k vesmíru. Objevují se i metamorfózy, kdy bytosti nabývají nové podstaty proměnou v živočichy. Mýtus potopy světa a nového pohybu vlivem poznání je další motiv nad Explozí začátku. Po potopě se objevuje nebeská klenba s modulárním nebem, ve kterém Anděl naděje v rozfázovaném pohybu letí směrem do galaxie. Mimina zakončují celou alegorii. Po ikonickém tématu velkého třesku a oddělení se od Země s moduly budoucnosti směrem do galaxie, připomínají, že tokání je nejzákladnější a nejdůležitější lidský instinkt, bez kterého by nebyl začátek ničeho. Možná se pohybujeme v cyklech, kruzích a čas je relativní…